Co nevíte o dopravních značkách? První vznikly už ve středověku, dnešní pocházejí z počátku 20. století!

Většina Čechů vlastní řidičské oprávnění a řídí auto, ale co ví o značkách nebo dopravním značení? Kromě znalosti nejběžnějších dopravních značek, kterými se dnes a denně řídí doprava u nás, jsou jinak vědomosti velmi chabé. Jaká je vlastně historie dopravních značek u nás a jaké jsou nejnovější trendy?

První směrovky už ve středověku

Mezi první dopravní značení na našem území patří hraniční patníky nebo kamenné směrovky. Se sporadickým dopravním značením se v našich zemích setkáváme až na přelomu 19. a 20. století s rozvojem automobilismu, ale značky jako takové se osazují systematicky až od 30. let 20. století, kdy se tohoto úkolu ujal Autoklub Republiky Československé. Prvních šest výstražných značek, které se začaly objevovat na silnicích, známe ve stejné podobě dodnes. Počet výstražných však stoupl do dnešních dnů více než pětinásobně.

Barevné provedení vzniklo za Protektorátu

Další změna proběhla v roce 1938, potažmo 1. listopadu 1939, kdy došlo k úpravě značení v Protektorátu Čechy a Morava. Valná většina dopravních značek měla již dnešní podobu, ale přibývaly samozřejmě další. Dnes se na silnici řidiči a chodci setkávají s 360 typy dopravních značek, řadí se mezi ně svislé a vodorovné dopravní značení, ale také dočasné, které se používá při organizaci různých kulturních nebo společenských akcí. K tomu slouží pronájem dopravního značení, s jehož pomocí lze dočasně osadit dopravní značky na určité území na základě povolení.

Semafory přišly z Ameriky

Dnes si lze jen těžko představit, že bychom se na silnicích řídili jen dopravními značkami. Plynulost dopravy zajišťují ve městech také semafory, které přišly do Evropy ze Spojených států. První ručně ovládaný se nacházel v Hybernské ulici v Praze, ale už o pár let později, v roce 1939 se nacházelo v metropoli 15 automatických, které umožňovaly regulaci dopravy. Během války se prvního semaforu dočkala také Ostrava, města, jako Brno nebo Plzeň, se dočkala těch svých až po druhé světové válce.