Moskvič 412 – legendární komunistická kára

Moskvičů mnoho nebylo. Samotná 412 nebyla úplně novým typem, ale jen faceliftem 408. Moskviče, ne Peugeotu. Tříprostorová karoserie odrážela světlo množstvím chromu, za který by se nemusel stydět ani americký křižník silnic. Moskvič Ameriku připomínal i ploutvemi v zadní části a světýlky na třetím sloupku, které automobilka použila poprvé. Říkalo se, že automobilka postupně zvětšovala tloušťku plechů, což zvyšovalo hmotnost. Interier neměl toho hodně co říct do výbavy. Stejně i místo nad hlavou nebylo velké, co bychom asi u ruských automobilů hledali. Nejednou jsem si i já během jízdy bouchl hlavu o strop auta. Ovladačů sice nebylo mnoho, vždyť i k čemu by tam byly, ale na první pohled se zdály být křehké. Auto mělo 1,3 litrový motor 36,8 kW (50 k)., Který byl ukraden od Opelu Kadett. Tento ne velký4-válcový motor byl opravdu kvalitně hlučný. Dal se nastartovat 2 způsoby a to kliků přes přední nárazník nebo klasicky startéru přes klíč. Některé verze měli řazení rychlosti pod volantem, což bylo z pohledu praktičnosti opravdu dobré. Většina však měla klasické řazení jak jsme na to zvyklý teď. O hmotnosti Moskviče se často mluvilo. Sedan měl vážit jen něco přes tunu. Jenže legendy říkají, že Rusové postupně dávali stále tlustší a tlustší plechy. Výsledkem byla samozřejmě hmotnost mnohem vyšší než udával průkaz. Škodovky prý při střetech s Leninovým saněmi vycházeli s porážkou a statusem neopravitelnosti. Moskvič přitom stačilo vyklepat kladivem za asistence pár litrů vodky. Brzdy v běžném provozu přesvědčíte také velmi těžko k příjemné spolupráci. Není to jako Mercedes, kde vše fungovalo zcela snadno a jezdilo se pohodlně. Sovětský lid musel trochu trpět a ne vyskakovat jako západní kapitalistická vykořisťovatelé.